Manchester United

Žádný fotbalista v historii se nemohl honosit tak výstižným jménem. Best znamená v angličtině nejlepší. A jeho nositel nejlepší byl. Nebo spíš mohl být. To už se však nikdo nedozví. "Kdybych se narodil ošklivý, nikdy byste neslyšeli o Pelém", zní jedna z nejslavnějších vět, kterou pronesl George Best. Vystřihl v ní svou jedinečnost i své prokletí. Géniové v historii mívali odvrácenou, temnou polovinu osobnosti. Vincent van Gogh byl malířem s unikátním talentem, ale "Mr.Hyde" v jeho hlavě ho dovedl k sebezničení. I Besta shodili démoni v mysli do propasti. Jen do nedokázali tak rychle. Zatímco holandský virtuos štětce kouzlil své slunečnice a francouzská pole, nejslavnější belfastský rodák mámil diváky i soupeře božskými kousky s míčem. Pokud šlo o fotbal, nebylo nic, co nedokázal. Tváří v tvář obránci jako by se rozložil na atomy a v příští vteřině se zformoval za jeho zády. Měl bezkonkurenční střelu. Ačkoli byl subtilní postavy - měřil pouze přes 170 centimetrů , dával úžasné góly hlavou.

Levonohý pravák

V šedesátých letech neměl na světě sobě rovného. "Kdybyste ho vzali a nahradili jim jakéhokoli hráče na libovolném postu naší sestavy z roku 1968, byl by o třídu lepší!", říkal David Sadler o týmu, jenž vyhrál PMEZ. Světlejší tvář povahy,kterou ukazoval na hřišti, byla dokonalá. Plná superlativů a kladů. Na rozdíl od člověka Besta, fotbalový Best byl sebevědomý a cílevědomý. Když na sobě objevil slabinu, do úmoru pracoval na jejím odstranění. Dodnes rozšířeným omylem je, že byl levák. ve skutečnosti se narodil jako čistokrevný pravák a až neúnavnou dřinou vypiloval levačku na ještě lepší úroveň. Na nedostatek ho coby čtrnáctiletého upozornil bud McFarlane, trenér Creragh Boys. "Celý týden jsem pak trénoval jen levou nohou, kopal jsem do tenisáků. V sobotu jsme hráli zápas, já jsem si na pravou nohu obul cvičku a na levou kopačku" vzpomínal Best. "Ani jednou za celých 90 minut jsem nekopl do míče pravačkou, vyhráli jsme 21:0 a já dal 12 gólů". Bezstarostný kluk z Belfastu se fotbalem bavil. Když měl den, nezastavil ho nikdo - a právě to si užíval. Provokoval obránce - když svého strážce jednou obehrál jednou, vrátil se a kličku zopakoval. Měl ohromnou schopnost ustát nejtvrdší zákroky. V muzeu voskových figurín Madame Toussaud je zvěčněn ve výstižném postoji toreadora. S rozpaženýma ruka se dívá soupeři do očí s vyzývavým pohledem: "Chyť mě, jestli to dokážeš".

Pokořený Cruyff

Na hřišti byl někdy až drzý, troufl si i na největší celebrity. Novinář Billy Elliott vyprávěl historku z roku 1976 z doby, kdy už Best klesal se sestupného spirálu. Reprezentace Severního Irska hrála v Rotterdamu v kvalifikaci na mistrovství světa proti super silnému Nizozemsku, v jehož týmu zářil Johan Cruyff. "Před zápasem jsem se George zeptal, jestli je Cruyff lepší než on. Podíval se na mě, jako by mě přeslechl. Povídá: Neděláš si srandu? Dneska mu dám jesle při první příležitosti. Oba jsme se tomu zasmáli", vzpomíná Elliott. Jenže v 5.minutě se George u levé čáry dostal k míči. A místo, aby šel na bránu, rozhlédl se a zamířil přímo na druhou stranu hřiště, kde hrál Cruyff. George dvakrát zavlnil rameny a prostrčil mu míč mezi nohama. Když ho pak obíhal, vystřelil pěst ve vítězném gestu do vzduchu. Byla to jiná doba. Ani o 13 let dříve, když Best začínal svou kariéru v Manchesteru, nebyli ještě fotbalisté hvězdami. Přímé přenosy v televizi byly svátkem, sestřihy nekvalitní. Přesto Anglie brzy propadla hysterii. Mladík z Belfastu uchvacoval nejen svým uměním na hřišti, ale i vzhledem. Měl husté černé vlasy a hluboké oči. Brzy dostal přezdívku Pátý Beatle a to, co se dělo, kdekoli se objevil, skutečně připomínalo beatlemánii. "Zrovna mi bylo devatenáct, dobře jsem vypadal. Všude jsem slyšel lichotky a různé nabídky. Klub vůbec nevěděl, co s tím, a já taky ne. Potřeboval jsem pomoc," vzpomínal později. Jenže žádná pomoc se nedostavila. Ani trenér Busby, ani zkušený spoluhráč Bobby Charlton nevěděli, co se děje. Vztah kapitána k hvězdnému severoisrkému klukovi naopak ochladl na bod mrazu. Charlton, dokonalý profesionál bezezbytku oddaný fotbalu, Besta odsuzoval za jeho chování. A Best, který Charltona při svém příchodu do klubu považoval za hrdinu, jim začal opovrhovat. Slavným se stal jeho výstup v jedné hospodě, kdy na Charltonův portrét visící na zdi začal házet vajíčka. "Kdybych tehdy věděl, co vím teď, choval bych se k němu jinak. Teď, když jsme už v Manchesteru zažili Erica Cantonu, poučili jsme se. Museli jsme k němu přistupovat jinak, než k ostatním, dělat mu ústupky. Kdybych se místo toto, abych byl na George zlý, což jsem byl, postavil na jeho stranu a snažil se mu pomoct, kdo ví??" ptal se Charlton sebekriticky po Bestově pohřbu.

The best of Best

Davové šílenství kolem mladého Ira dosáhlo vrcholu po čtvrtfinále PMEZ v roce 1966. Manchester United tehdy narazil na Benfiku Lisabon, v jejímž dresu perlil Eusébio. Díky Bestově výkonu v lisabonské odvetě se jeho popularita rozšířila i za hranici Britských Ostrovů. V prvním, domácím zápase Manchester porazil Benfiku pouze 3:2. Všichni předpokládali, že na její půdě se s pohárem rozloučí. Portugalský klub tehdy právě převzal otěže nejsilnějšího celku Starého kontinentu po Realu Madrid. Před úvodním hvizdem dostal Eusébio před zraky 75 tisíc diváků na tribunách Estádio De Luz Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy. Atmosféra byla byla naplněná očekáváním a sebejistotou domácích. Jak by ne - vždyť na své půdě neprohráli 19 zápasů evropských pohárů v řadě. Busby hráčům před zápasem v kabině kladl na srdce, aby prvních 20 minut pečlivě bránili a nenechali Benfiku dostat se do hry. Jenže všechno bylo jinak. Po dvaceti minutách vedli hosté 3:0, dva góly dal Best - jeden hlavou, jeden po slalomu mezi třemi protihráči. Konečné skóre? 5:1 pro United. "Tys mě asi před zápasem neposlouchal?", zlobil se naoko Busby v kabině na nejlepšího hráče zápasu. V tom utkání Best strhl celé mužstvo. "V takových zápasech se z dobrých hráčů stávají skvělí a ze skvělých hráčů bohové", vzpomínal později na svoje nejlepší představení v dresu United. "Bill Foulkes, náš vysoký střední halv, většinou jen odkopával balóny do bezpečí. Jenže tentokrát hrál jako později Beckenbauer - tvořil hru, dával jednu lepší přihrávku než druhou."

Beckham + charisma

Fotografie Besta, jak po návratu do Anglie vystupuje na manchesterském letišti se sombrerem na hlavě obletěla svět. Zrodil se El Beatle s tehdy dlouhými vlasy a kotletami - superstar, které ležel u nohou celý svět. "Dnes by byl snem pracovníka v marketingu - skvělý smysl pro humor, upovídaný a velice atraktivní", zasní se Andy Clilverd, ředitel společnosti BLM Sports Marketing. "Byl by lepší než David Beckham, oproti němu měl totiž charisma". Jenže v té době už podával Best v hospodách a postelích nejrůznějších žen stejné výkony jako na hřišti. "V jakém nejkratším čase před zápasem nebo po něm jste měl sex?", zeptali se ho jednou. "Hm, asi o poločase", odpověděl. "Říká se o mně,že jsem spal se sedmi Mss World. Není to pravda. Byly jen čtyři, na ty ostatní tři jsem se vykašlal", pravil už coby starý muž se svým pověstným vtipem. Po dvou letech v Manchesteru se skamarádil s Mikem Summerbeem, o tři roky starší posilou City. Spolu se vyžívali v nakupování drahých aut a "lovu" žen. S barmanem ve svém oblíbeném podniku měl Best sázku, že získá telefonní číslo libovolné dívky 15 minut poté, co se objeví ve dveřích. "Nikdy jsem ho neviděl prohrát", vzpomíná autor jeho biografie Joe Lovejoy. "V těch dobách jsme ještě mívali telefonní čísla na hráče", vzpomíná novinář Elliott. "Měl jsem jedno na Lawa, jedno na Charltona... a devatenáct na George. Číslo do jeho super moderního bytu, na jeho bývalou bytnou, hrstku kamarádů a několik žen. Zbytek byly telefony do barů a hospod."

Triumf a pád

Best se utápěl ve vodce s džusem, ale díky tomu, že byl mladý a tréninkový maniak,udržel si stále kondici. V roce 1968 dosáhl s United na největší úspěch - vítězství v PMEZ. Ve finále Manchester porazil osudového soupeře, Benfiku, až v prodloužení. Celý druhý poločas se zdálo, že mají Red Devils na kahánku. Byli vyčerpaní, proti Portugalcům působili o dost hůř. Po 90 minutách byl stav 1:1. Dál už je to obehraná písnička. První gól prodloužení dal Best, když obešel o gólmana a dovedl míč do prázdné brány. "Měl jsem takový sen - že jednou obejdu brankáře, zastavím se na čáře,kleknu si na všechny čtyři a pošlu míč do sítě hlavou", vyprávěl později. "V tom prodloužení jsem to málem tak udělal, ale pak jsem si nadělal do kalhot. Měl jsem strach, že trenér dostane infarkt". Končený výsledek? 4:1. A "Georgie" byl zase hrdina dne. Jenže čím výš sahala jeho popularita, tím hlouběji propadal alkoholu a sexu. United se navíc v dalších sezónách přestalo dařit. Místo kouče opustil Bestův druhý otec Busby a na lavičce se v rychlém sledu vystřídali dva trenéři. Bylo to neuvěřitelné, ale Red Devils dokonce koketovali sestupem. "Byl jsem naštvaný. Nenáviděl jsem, co se v klubu dělo, sráželo mě to dolů. A když jsem byl dole, pil jsem ještě víc ", popisoval Best, jak se jeho sešup zrychloval. Začal vynechávat tréninky, místo zápasu proti Chelsea zůstal tři dny zabarikádovaný v bytě herečky Sinead Cusackové v obležení fotografií a televizních štábů. Jeho magické momenty se objevovaly řidčeji a řidčeji, a tak mu klub v roce 1972 vypověděl smlouvu. Znamenalo to prakticky konec jeho aktivní kariéry. Den před šestadvacátými narozeninami. Ještě několikrát se Best pokoušel o comeback, hrál v Americe i v nižších anglických soutěžích , ale alkohol zvítězil definitivně. Závislostí na něm se do konce života nezbavil, lihový démon ho dostal do vězení za řízení v opilosti a zruinoval mu dvě manželství. "Georgi, kde se to všechno zvrtlo?", tuhle historickou mu položil pikolík, když bývalému fotbalistovi přinesl do hotelového pokoje k snídani šampaňské a našel ho v posteli s úřadující Miss World a dvaceti tisící liber vyhranými v ruletě. Alkohol, jehož se nezřekl ani po transplantaci jater, nakonec Besta připravil o život. V posledních letech z něj zbyla lidská troska. Pár dní před smrtí, když byl ještě při vědomí, dovolil fotografovi listu News of the World, aby ho vyfotil na nemocničním lůžku. Snímek vyšel přes celou titulní stranu s poselstvím "Ať nezemřete jako já". Tenhle vzkaz má stejnou hodnotu jako ten, který fotbalista zanechal na zrnitých a černobílých útržcích filmových záběrů.